Sezóna 2011-12
Dlouho tu sice nepřibyl žádný článek, ale špatných zpráv je všude dost, tak proč přidávat ještě ty z Březovic? Jenže konečně jsme zahráli tak, že se o tom dá něco pozitivního napsat, takže jdeme na to.
Po loňském celkovém druhém místě, hned za suverénním Hradcem Králové nám bylo jasné, že letos takové výsledky zopakovat nejspíš nedokážeme. Nicméně sezónu jsme začali vítězstvím v Červeném Kostelci, po kterém následovala domácí výhra nad Vrchlabím (to bylo o prsa). Nečekaně jsme přivezli dva body i z Jilemnice, a tak jsme po třetím kole figurovali na 2. místě tabulky. Jenže pak jsme po bídném výkonu (2253) podlehli v Meziříčí. Chuť jsme si spravili pěkným výkonem doma (2448) a jasným vítězstvím nad Rokytnicí. A pak to bylo jako na houpačce. V Jičíně nás rozstříleli o 81 kuželek, následující kolo jsme si dojeli pro povinné vítězství do Dvora proti místnímu céčku. Ale jak to tak bývá, když se hraje proti slabému soupeři, čísla jsou krásná. O tom by mohl mluvit nejlépe Petr Slavík, který nás všechny překvapil krásným výkonem 439. Celkové vítězství o 344 klacků bylo příjemné, ale v 9. kole nás čekal soupeř z nejtěžších, Poříčí.
Měli jsme sice výhodu domácího prostředí, ale ve výsledku nám to nebylo nic platné. Zápas byl od začátku vyrovnaný. Třetí dvojice dokonce remizovala na 387, což bylo z naší strany nejnižší číslo. Vůbec jsme podali velice vyrovnané výkony, rozdíl mezi nejlepším a nejhorším hráčem byl 20 kuželek. Hráči soupeře měli rozptyl daleko větší. Vynikajícího výkonu dosáhl hostující Slovík, který sice na půlce prohrával, ale špičkovou druhou půlkou (247) dosáhl jednoznačně nejlepšího výkonu zápasu. Před poslední dvojicí byl stav naprosto vyrovnaný 5:5, na kuželky také remíza. V poslední dvojici byl hostující Lauber o 12 kuželek šťastnější, a my doma letos poprvé prohráli.
V tabulce jsme se propadli až na 7. místo a následující zápas nás čekal na horké půdě třetích Milovic. Co hraju kuželky, přivezli jsme si z Milovic jednou bod za plichtu..., vyhlídky tedy nic moc. V Milovicích pro nás utkání začalo dobře. Jelikož Standa spěchal do práce, musel hrát jako první a výborným výkonem 449 nám zajistil dva pomocné body. Měli jsme jistotu, že to bude bez kanára. Ve druhé dvojici byl další spěchající - Petr, který ale na Standův výkon nenavázal. S 396 poraženými kuželkami prohrál, ale ještě stále bylo v součtu pár klacků na naší straně. Ve třetí dvojici jsme zaznamenali výborný výkon na straně domácích - Ondráček 437 a zápas se zcela otočil. Prohráváme na kuželky i na pomocné body. Následující dvojice vyzněla však zcela v náš prospěch. Domácí hráč se trápil (389) a Míra Písecký vydařenou hrou (429) dokázal zápas zase zdramatizovat. V páté dvojici jsem se šel potrápit i já. Na půlce to vypadalo výborně, na soupeře jsem nahrál 20 klacků a dařilo se mi. Jenže dobře se v tu chvíli hrálo jen na dvojce. Jen co jsme si vyměnili dráhy, začal se rozdíl tenčit. V dorážkové mi soupeř nadělil dokonce hodovku a už mě měl. Naštěstí jsem mu pár hodů před koncem oplatil stejnou mincí a po vydřeném výkonu uhájil vítězství (414:426). Před poslední dvojicí jsme vedli o 37 kuželek, což vypadalo docela slibně, ale nervy to byly až do konce. Oba soupeři se vzájemně hlídali a až do začátku druhé dorážky se mezi nimi nevytvořil rozdíl větší než 5 kuželek. A pak se stalo něco, co se v naší soutěži moc často nevidí - táta hodil druhou dorážku 96!!! a soupeře jasně přehrál výborným výkonem 447. Vítězství jsme v Milovicích opravdu nečekali, ale bylo to krásné:-) Domácí zahráli rozhodně pěkně (2485), ale nám to prostě sedlo (2551). Konečně jsme tu po mnoha letech zvítězili.