Vyrovnaný souboj ve Vrchlabí
V pátek 26. února zajíždíme k dalšímu zápasu do Vrchlabí. Vrchlabská čtyřdráha má dobrou pověst, ale domácí zde body přenechávají jen velmi zřídka. Vlastně vůbec nepamatujeme, že bychom tu kdy nějaký bod urvali.
Hned na začátku utkání nás překvapila změna ve způsobu vedení utkání. Zápas byl od začátku do konce řízený rozhodčím, a to velmi důsledně. Vrchlabí je tak spolu s Hořicemi jedinou kuželnou, kde nerozlišují jestli se hraje poslední soutěž, nebo liga.
Jarní část soutěže se nám zatím velice vydařila. Ztratili jsme jediný bod, a to paradoxně právě s posledním Dvorem. Víme, že každá šňůra jednou končí a ve Vrchlabí jsme dlouhé roky jen a jen prohrávali...
Vstup do zápasu jsme ale neměli vůbec špatný. Po první půlce oba naši hráči nečekaně vedli. V druhé polovině oba naši první hráči polevili (především v druhé dorážce každý udělal neuvěřitelných 12 újezdů) a stav utkání se začal vyrovnávat. Miloš Čížek díky výrazně pokažené druhé půlce podlehl Evě Kopecké téměř o 30 klacků. Písovi se sice taky přestalo v závěru dařit, ale jeho soupeřka na tom byla ještě hůř, a tak zvítězil rozdílem 42 kuželek. Po první dvojici stav 2:2 + 14 kuželek pro nás. Ve druhé čtveřici se hrála přetahovaná o každou kuželku. Na drahách 1,2 dokázal Martin Fikar zlomit odpor soupeřky až ve druhé dorážce a zvítězli 423:398. Na drahách 3,4 se Petr Slavík doslova protrápil hrou do plných - 252 je opravdu málo. Smůlu z plných však dokázal vyvážit výborným výkonem v dorážce, a když na obou drahách dokázal porazit po devíti devítkách, soupeře výrazně dotáhl. Bohužel však ztrátu z plných, která činila 32 kuželek nedokázal výbornou dorážkou úplně smazat a s domácím Pavlem Graciasem o 11 prohrál 425:414. Stav před poslední čtveřicí 4:4 + 28 kuželek pro nás.
Zápas se tedy rozhodoval až v samotném závěru. Dotahováci obou družstev dokázali, proč hrají na pozicích, kde se rozhoduje zápas. Při výměně drah vedl Standa Oubram nad Janou Votočkovou 223:210 a Zbyněk Fikar nad Mílou Graciasovou 239:215 (přičemž v plných si dovolil hodit i samotného pravého sedláka). Vypadalo to nadějně, ale bylo před námi ještě 100 hodů a stát se mohlo cokoli. To, že výsledek se počítá až po posledním hodu se ukázalo především na drahách 1,2, kde se Standa v druhé polovině dorážky začal výrazně trápit s otvírkami a náskok 15 kuželek, který měl před dorážkou dokázala soupeřka smazat a souboj otočila na svou stranu 437:431 pro domácí. Na drahách 3,4 se soupeři při výborných výkonech také tahali o každou kuželku, ale tady si Zbyněk Fikar svůj náskok pohlídal a zvítězil 459:433.
Po vyrovnaném souboji si z Vrchlabí odvážíme dva velice cenné body. Hurá!